Nečekaná návštěva

19. 7. 2025

Pokud je člověk vnitřně naladěný, tak vše jde úplně snadno. Tohle vím bezpečně. Přesně tak to funguje u mě.

Jenže… Často se stává, že si dělám naschvály a blokuji se. Asi to znáte taky. Všude klid a pohoda, kolem nás se nic neděje a uvnitř málem bouře. Tedy přesněji strach, který nás začne blokovat. A dostat se do pohody nějak nejde. V takovém stavu se nedaří vůbec nic a vnitřní hlas tvrdošíjně našeptává, jak je všechno špatně. Nic se nevede. Zkrátka den blbec. No tedy den asi ne, šumí mi v hlavě, to nepříliš lichotivé označení dám spíš sobě.

Co s tím udělat, jak se toho zbavit? Na to neexistuje univerzální recept, protože každý jsme jiný. Samozřejmě na stejnou situaci reaguje každý z nás úplně jinak.

Jedním slovem divně, tak jsem se cítila v pátek ráno. Unavená. Pocit, že mě všechno zavalí. Ale ten pátek byl nádherný. Už od rána svítí sluníčko, obloha je krásně modrá. Jak hezky by se lenošilo někde u vody. Je sice teprve začátek června, ale dnešní den je nádherně letní. Cestou do Dobrušky pozoruji krajinu. Louky zeleně září hustou travou, občas přes silnici přelétne pták.  Jindy mě tento pohled na usmívající se krajinu dostane do pohody, ale dnes ne. Místo vnitřního klidu se dostavila bolest hlavy a v průběhu dopoledne se stupňovala, chuť do práce nulová. To je na nic, hlava, jak střep. Rozhodla jsem se jet ze školy brzy domů. Stále nádherně svítilo sluníčko. Auta jsem téměř nepotkala. Zelené louky ozářené sluncem. Lesy jako malované. Obloha bez mráčku.

„Krásný hled je na ten boží svět,“ chtělo by se zpívat, ale mně do zpěvu teda nebylo. Ta hlava ne a ne přestat bolet. Propojení s přírodou jindy funguje dokonale, ale teď ne. Moje škoda, že se tomu tak bráním.

Doma jsem si začala připravovat oběd. Okrájela jsem brambory a dala je vařit. Slupky z brambor jsem nesla ven na kompost. Otevřu zadní dveře našeho domu. Dívám se vlevo, kde vedle borovice nádherně kvetou zahradní borůvky. Udělala jsem první krok ze dveří a napravo, kousek ode mne se ozval dupot. Lekla jsem se. Hlavou mi proběhlo: „Co to asi bylo? Že by velký pes?” Trochu ustrašeně jsem otočila hlavu směrem zvuku a viděla pozadí prchající srnky.

Za domem nám tráva poněkud povyrostla, kdybych do ní vstoupila, měla bych ji po pás. V trávě se bělaly kopretiny, zlátly pampelišky a růžověly hlavičky jetele. A právě to zřejmě přilákalo k chutné hostině krásnou mladou srnku. 

Nevím, která z nás dvou se lekla víc. Já jsem ztuhla na místě a srnka překotně prchala z místa oběda do mírného kopečka k plotu naší zahrádky. Zde se na chviličku zastavila, podívala se na mě a pak odběhla k lesu.

Moje hlava přestala bolet, nevím, zda z leknutí, nebo z hebké krásy srnky, která mě propojila s přírodou. V mé duši se konečně rozhostil klid a hlasy v hlavě utichly.

Kolem druhé hodiny jsme s manželem odjeli do Hradce za mojí maminkou. Domů jsme se vrátili kolem sedmé. Po návratu chtěl manžel vyjít za dům zadními dveřmi, než je otevřel, podíval se oknem a upozornil mě, že se tam pase srnka. Pak pomalu odemkl a vyšli jsme ven. Srnka odběhla vedle zahrádky. Neprchala, stála vedle plotu zahrádky a dlouze nás pozorovala, jako by se jí odsud nechtělo. Manžel zatleskal a ona teprve pak odběhla.

V neděli jsem procházela mezi stromy, které rostou kousek od našeho domu vlevo. Když jsem vyšla z tohoto malého lesíka ven, málem do mě narazila srnka. V poslední chvíli se otočila a odběhla ode mne.

V úterý ráno jsem cestou do školy potkala kousek za naší vesnicí dvě srnky. Nejprve jedna přebíhala přes silnici. Raději jsem téměř zastavila, aby nenastal problém, většinou jich bývá víc. Tahle ale byla sama, nikde neměla žádného kamaráda ani kamarádku. Popojela jsem dál ani ne za minutu stála u silnice další srnka. Tedy stála, spíše si tam poklidně snídala šťavnatou trávu. Stála na kraji silnice na protější straně, než jsem jela. Projela jsem kolem ní krokem ani se nehnula. Pomalinku žvýkala trávu a sledovala mé auto zpytavým pohledem.

Tohle už vážně nemůže být náhoda, to mi vesmír posílá zprávu. Srnka znamená vnitřní krásu a propojení s přírodou. Mám chodit do přírody a vnímat její krásu, pak budu uvolněná a schopná tvořit. Vesmíre, já to vím, ale nedělám to, takže jsi mi poslal tuhle krásnou upomínku. Díky za ni.

A jak to máte vy? Co vás vrátí k vám samotným? Možná, že by stačilo každý den udělat pro sebe o trošičku víc, než děláte, a bylo by vše v pořádku. Ono všechno v pořádku je, ale my to často nevidíme, tedy spíš nechceme vidět. Jak by to bylo jednoduché, kdyby naše tělo bylo v jednotě s naším duchem. Jenže….
Pokud necítíte propojení, můžeme najít společně cestu. Objednejte se

Hana Novotná - Poradna Buď v pohodě

Hana Novotná

Jsem spisovatelka a milovnice slov, která hladí duši. Ve své poradně Buď v pohodě pomáhám lidem znovu se napojit na sebe, vnímat jemné šepoty svých pocitů a tvořit si život v souladu se svým srdcem.

Někdy stačí dotek slov, jindy podpoří třeba Bachovy esence, kineziologie, nebo produkty švýcarské kvality.

Vstupte, nechte se inspirovat a buďte v pohodě.

Autorské texty

Bachovy esence

Kineziologie

Produkty Just